Tolik jídla, jedno rozhodnutí...

Můj příběh

17. ledna 2010 v 9:25 | Sabushka |  Moje "já"
Můj příběh..




Mentální anorexie mě dostala ve třinácti letech. Před šestou třídou sem byla docela šťastná malá holka,ale pak začaly problémy. Táta od nás odcházel, pořád se jen hádali..A já začala žrát! Doslova. Přestala sem chodit na tennis a celej den sem projedla u televize. Jedla sem takový věci jako bílý rohlíky z tatarkou a kečupem (to když doma nebylo nějaký jiný jídlo), a pak z 60kg, které jsem v té době měla (což taky nebyla na 163cm vysokou šesťačku dobrá váha) sem se za rok vyhoupla na maximum 80kg! Bylo to hrozný. V sedmý třídě, při výšce 165cm sem vážila 80 KILO! Tolik v té době nevážil ani můj brácha..
No a pak to začalo. Byly problémy ve škole, a já musela přestoupit přes tři školy, až sem zakotvila na té jedné. To jsem měla pořád těch 80kg. Časem jsem si získala dobré kamarády. Ale nebyla sem nikdy opravdu šťastná. Neměl jsem nikdy žádného kluka, nikdy sem neměla pocit krásy když jsem se v létě svlékla do plavek.. vždycky to bylo "TO" co mi překáželo v tom být "krásná". Sedmá třída končila a začala osmá. Pamatuju si to TAK čerstvě jako nikdy žádné vzpomínky!
Byl začátek prosince, a já tak ležela v pokoji. Byla sem přežraná nachos, koukala sem na "Ztroskotaná láska" s mojí oblíbenou hubenou herečkou Amandou Bynes. Ležela sem na posteli plakala a dojídala zbytky chipsů, ikdyž mi břicho říkalo jasné NE!!!!
No a pak sem si začala číst myslím "Top Dívky", kde jsem si přečetla článek od nějaké Anně, která z 95kg dokázala shodit na 65kg! Byla krásná. Štíhlá, šťastná, a já jí strašně záviděla!! No a pak se to stalo. Řekla sem si, že tentokrát ZHUBNU! Zdravě zhubnu!, jak sem byla naivní..x)
Na papír sem si napsala co smím a nesmím jíst! Pravidla apod.. Tenhle papír sem si nalepila na dveře,a vlastně tam byl celou dobu co jsem později trpěla anorexií. Ze dne na den jsem změnila mé jídelní návyky. Najednou už nebyla čokoláda, nebyly brambůrky, párky ve školním bufetu, nebyl žádný fast food! Byla jsem to jen já, mé zdravé jídlo a touha štíhlé linie! No a nebudu psát jak se po dvou měsících stalo ze zdravého hubnutí, hladovění. Můj denní příjem kalorií byla v přepočtu 600, a výdej? 1200kcal, někdy 800kcal. Kila padaly jako déšť a já byla šťastná. Šťastná do 67kg! Pak mi shozené kilo nic neříkalo. Bylo to jen kilo.. jedno z mnoha kil co sem shodila a ještě shodím.
Každý den tři jídla denně (ráno velký jogurt DIETNÍ kaloricky 70), oběd dýňová houska se zeleninovým cottagem, večeře tři malá jablka nakrájená na malinké kousíčky. A tohle jsem jedla KAŽDÝ den! Jediné co jsem měnila byla příchuť light jogurtu. Denně jsem jezdila hodinu na rotopedu, někdy i dvě. Neúmyslně jsem se stala vegetariánkou, jelikož maso jsem nějak úplně vyškrtla. Zapoměla jsem, že maso vůbec existuje. Prostě jen ten stereotip mi vyhovoval.
No a z 80kg prasete jsem se dostala na 47kg. V zrcadle jsem viděla hnusnou bečku, ale oblečení velikosti XS mi ukazovalo kostru, kterou jsem byla. Vše šlo od desíti k pěti. Ve škole začaly narážky, pokřikování "Anorektičko!", a to i od mé bývalé nejlepší kamarádky. Začala jsem se špatně učit, celej den sem myslela jen na jídlo, a jak budu muset zase jezdit na rotopedu. Najednou jsem se bála dát si na pusu lesk na rty, co kdyby byl kalorickej?!
Doma bylo hotové peklo, které jsem si sama vytvořila. Máma mě hlídala na každém kroku, snad se i bála, že jídlo chodím zvracet, ale proč bych chodila? Když jsem skoro nic nejedla. Nechtěla, abych jezdila na rotopedu, ale já jí lhala, že to dělám pro radost, a že se na tom vybiju depresivně. A ona tomu snad i uvěřila.. Opak byl pravdou.. rotoped byl z nutnosti, jídlo byla smrt a já už jen čekala až si mě vezme..
Poslední den mé cesty anorexií, měla mamka narozeniny. Druhý den na to jsem měla 45kg. Neměla jsem dort, neměla jsem brambůrky, chlebíčky, nic z toho co jsem sama upekla a udělala..
Pamatuju se jak jsem po děsné hádce málem usla mamce schoulená na klíně. Řekla mi, že jsem zrůda, ale pak se mi omlouvala. Já brečela, ona taky. Brácha byl schovanej, nechtěl to vidět.. já jen ležela máme na nohách a určitě jsem byla plná kostí..kdo ví..
Každou noc mě mamka chodila kontrolovat jestli dýchám.. šahala mi na moje kostnatý záda.. vždycky mě probudila..
No a ten den se to zlomilo. Najednou mi "došlo" že chci žít jako zdravá holka. Nechtěla sem být nemocná! A tak místo rotopedu jsem si z plotny vzala vepřovej řízeks chlebem a kečupem. Nikdy nezapomenu jak se máma zatvářila. V očích měla strach. Strach z toho kdo jsem. Jsem tvá dcera. Muselo se jí neuvěřitelně ulevit. Od té doby jsem jedla normálně. V létě jsem navázala staré kontakty s mýma dvěma nyní nejlepšíma kamarádkama. Společně jsme chodily do mekáče, nakoupák, jezdily do kina, přespávaly u sebe..
Problém? Dnes v lednu jsem ztloustla o 15kg. Už nejsem ta krásná kostra, kterou jsem byla. Jsem sobecká, takže to chci zpátky! Bojím se.. Co opět udělám mámě.. Možná tentokrát umřu..kdo ví..
Ale co chci zpátky, je těch 45kg!
Tohle je pro tebe tati. Pro to jak ti pořád nejsem dost dobrá. Jak jsem pro tebe vždycky moc tlustá... kdybych jednou umřela, dobře si přečti tenhle článek..
Tohle si ze mě udělal Ty!

anorexia.jpg anorexia image by madd_iez
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kristen kristen | Web | 17. ledna 2010 v 10:17 | Reagovat

spřátelím moc ráda :)..jdu si tě přidat

2 _Chaos.BABY_ _Chaos.BABY_ | Web | 17. ledna 2010 v 21:54 | Reagovat

krásný článek,moc dojemný..

3 KAT KAT | Web | 19. ledna 2010 v 18:31 | Reagovat

je nesmysl chtít sobě ublížit abys potrestala někoho jinýho. A navíc je to sobecký vůči mámě. Navíc, to jde dělat i normálně, můžete s mamkou zdravě jíst a bavit se-nemusíš být věčně zmrzlá otravná a unavená. Už jsi velká holka, děláš to co děláš. Nikdo jiný za to nemůže, jen ty sama si neseš odpovědnost za to kým jsi.
Hádám že taťka taky nebude perfektní- co mu to sejpnout až bude rejpat? namísto sebelítosti a sobectví.....

4 Domí Domí | Web | 21. ledna 2010 v 22:13 | Reagovat

Krásně napsaný^^
a moc ráda spřátelim;)

5 i-want-be-size-xs i-want-be-size-xs | Web | 23. února 2010 v 22:34 | Reagovat

jediný co můžu říct k tvému příběhu WOW !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama